Vcházím do útulné cukrárny s názvem Pannyruty v Praze 10, kde můžete nejen koupit čokoládové kuličky nejrůznějších příchutí, ale kde je i přímo vyrábějí. Schody po stranách lemují podzimní vřesy a rozkvetlé chryzantémy. Vítá mě energická, usměvavá majitelka obchodu, Kateřina Antošová. Z vitríny si o pozornost říká nejméně dvanáct druhů cukrovinek. Jakou si vybrat? To bude problém, jedna totiž vypadá lépe než druhá a všechny stojí za hřích.
Katko, deset let jste pracovala na manažerské pozici v kanceláři. Jak jste se z manažerky dostala ke dráze umělecké cukrářky? Máte vystudovaný obor, nebo vás k tomu přivedla náhoda?
Nikdy jsem nesnila o tom, stát se cukrářkou, k cukrařině jsem se dostala oklikou. Práce v kanceláři mě nenaplňovala a tohle byl můj koníček. Jednou jsem svému příteli dělala čokoládový dort k narozeninám a zbyla mi spousta čokoládového korpusu a čokolády. Tak jsem z toho udělala malé kuličky, které jsem přidala k dortu. Na oslavu přišla spousta lidí a přátele nezajímal tolik ten dort samotný, jako ty kuličky a všichni potom chtěli vědět, z čeho jsem je dělala. Následně jsem na těch kuličkách začala dále pracovat. Také jsem si vypilovala produktovou fotku. Vypracovávala jsem se vlastně celou mateřskou.
Jak přicházíte na nové příchutě kuliček, kde se inspirujete?
Já ani v podstatě nevím, ono to ke mně přijde vždycky náhodou. Někdy se mi o tom i zdá. Často se vzbudím s tím, že bych chtěla zkusit dvě konkrétní příchutě. Kupodivu to většinou sedne a funguje to. Zní to možná trochu zvláštně, ale já je hned testuju na lidech, a tak poznám, jestli to byla dobrá volba. Myslím si, že jestli mám nějaký talent, tak je to „talentovaný jazyk“. (smích) Mám cit na kombinaci nejrůznějších příchutí. Kromě kuliček dělám také na zakázku dorty. Do každého vkládám kus svého srdce, každý je něčím odlišný a jedinečný díky neobvyklým kombinacím chutí, které mě pro jednotlivé dorty napadají.
Mnozí lidé jsou, co se týká chutí, poměrně konzervativní. Jak je to s vašimi zákazníky? Která příchuť je u nich nejoblíbenější?
Úplně od začátku je stálicí pistácie a pak slaný karamel. Konzervativnější zákazníci mají rádi jednodušší příchutě nebo oříšky a pak ke mně chodí i ti, kteří mají rádi zajímavé příchutě. Do téhle skupiny patřím i já. Mám ráda různé pepře, rozmarýn s citronem, jahodu se zeleným pepřem atd. V tomhle jsou zákazníci striktně rozdělení. Mám snad jen jednoho zákazníka, který má rád úplně všechno a užívá si všechno, co dostane na talířek.
Na svých webových stránkách se prezentujete širokou nabídkou různých druhů kuliček. Kolik variant příchutí si u vás může zákazník objednat?
V současné době nabízím asi padesát pět různých příchutí, ve vitríně v prodejně jich mívám tak kolem dvanácti. Každý týden se to snažím obměňovat, protože všichni mají rádi něco jiného. Na podzim připravuji navíc kořeněnější a pocitově zahřívací variace.
Máte velmi příjemně zařízenou cukrárnu. Je zasazená v zajímavém prostoru, do kterého se sestupuje po několika schůdcích. Židle a lavice máte vystlané měkkými polštáři, takže se u vás zákazníci cítí pohodlně. Chodí si k vám lidé častěji jen tak posedět, nebo si spíše objednávají výrobky s sebou?
Nejprve jsem tu chtěla mít pouze výrobnu, v lednu jsem totiž o svoji původní přišla. Tenhle prostor jsem si zamilovala na první pohled. Byla možnost tu zároveň vytvořit prodejnu, tak jsem toho využila. Primárně fungujeme zakázkově – klienti si něco objednají a přijdou si to sem vyzvednout. Poslední dobou si už lidé více zvykli chodit si sem posedět. Začíná to tu hezky ožívat. A ti, kdo nás jednou navštívili, se sem zase rádi vracejí.
Nevidím tu žádné pomocníky. Kolik lidí vám pomáhá s výrobou a s prodejem?
(smích) Já všechno připravuji a prodávám sama. A právě minulý týden mi došlo, že jsem se asi zbláznila. Samozřejmě občas dojde k situacím, že mám zakázky, které se musí odevzdat v určitou hodinu, a v ten moment mi začne chodit nejvíc lidí. Já si připravím čokoládu, obsloužím lidi, mezitím mi ta čokoláda vytuhne, začnu znova, přijdou další. Tak si říkám, že takhle to nejde.
Je opravdu obdivuhodné, že celé podnikání obstaráváte sama. Kolik denně zvládnete vyrobit kuliček?
V klidu jich vyrobím kolem dvou set. Mám už i svoje rekordy. V případě, že to jinak nejde, zvládnu i čtyři sta za den. Když jednou opravdu hořela zakázka, se zatnutými zuby jsem jich udělala šest set. To byl ale extrém. Začala jsem ráno a skončila druhý den v pět hodin ráno. Pak jsem šla od osmi prodávat… (smích) Ale když jich dělám dvě stě, tak si to užívám a baví mě to.
Kdo vás ve vašem podnikání podporuje nejvíc?
V tomhle mi hodně pomohl můj přítel, který také podniká a celou dobu se svému byznysu věnuje na vlastní pěst. On mi radil, jak to celé dát dohromady. Já do toho dávám hlavně srdce, o čemž dodnes nevím, jestli je to dobře, nebo špatně.
Pannyruty je velmi neobvyklý název, člověk přesně neví, co si pod ním představit. Zní tajemně, mírně retro a zároveň budí zvědavost. Povězte nám něco o jeho původu.
Můj přítel a syn mají příjmení Rut a název vznikl náhodou v porodnici. Když se syn narodil, byla tam velmi rázná sestřička, která přes celou chodbu volávala: „Paní Rut, jdeme kojit.“ Já jí říkala, že se nejmenuji Rut, a ona na to: „To je jedno!“ Byla neoblomná, celých pět dní jsem byla Rut. Svému podnikání jsem chtěla dát zvučný název. Tak jsem si vzpomněla na tuhle sestřičku. Protože ty kuličky jsou všechny holky, mají všechny ženská jména, tak jsme vymysleli, že to budou všechno panny – panensky krásné – a Rut jsme jenom poženštili.
