Ahoj, jsem Luke, třiatřicetiletý týpek z Británie. Miluju vinylové desky, staré dodávky a fenomenální jídlo. Celá tahle kulinářská milostná aférka začala dávno, když jsem se jako teenager pokoušel s kamarádem uvařit pivo z kopřiv. O pár let později, na univerzitě, má vášeň pro jídlo ještě zesílila. Na brigádách v restauracích a lahůdkářstvích jsem se toho hodně naučil a po práci jsem chystal epické večeře pro své kamarády. Rád pořádám takzvané kuchyňské přepadovky: dívat se lidem v jejich kuchyni pod ruce je ten nejlepší způsob, jak se naučit něco nového! Dělám to na svých cestách dodnes. Během jedné z nich jsem se před deseti lety podíval i do Prahy – přivedla mě zvědavost a láska mě tu udržela natrvalo. V létě 2014 jsem odstartoval svůj projekt Prague Jerk Station zaměřený na moderní karibskou kuchyni, která mi tu jednoduše chyběla. Mít své bistro byl vždycky můj sen – a to s grilem a na kolech byl ten nejlepší možný krok!
Luke Grunshaw, kuchař, který vaří v Mňam TV, se nám svěřil nejen se svým gastronomickým zážitkem, spojeným s návštěvou koncertu kapely Motörhead, na který hned tak nezapomene. Více se dozvíte v následujícím rozhovoru se vtipným kuchařem, který umí tak akorát Česky, že si dokáže hrát se slovíčky a vymýšlet nové české slovní hříčky.
Jakého jídla se nikdy nepřejíš? Je to něco anglického nebo sis oblíbil něco u nás?
Nikdy mě nepřestane bavit jídlo probouzející smysly: cokoliv pikantního s česnekem a chilli je prostě trefa. Curry, pálivé omáčky a marinády na maso a ryby, saláty, co mají říz. Jo a jehněčí. Miluju jehněčí!
Na který svůj recept jsi nejvíc pyšný?
Za poslední dva roky jsem to u publika u svého food trucku vyhrával hlavně se sendvičem s pořádně nakouřeným a pálivým trhaným vepřovým. Z každého vaření doma si udělám jazzovou session, během které si užívám hraní. Kdybych měl ale vybrat konkrétní jídla, určitě to bude shakshuka k snídani nebo brunchi a mušle k večeři. Obě jsou velmi rychlá a jednoduchá, mega chutná a sváteční a pokaždé zaručí úspěch.
Máš z Anglie oblíbenou nějakou surovinu, která je v Praze těžko dostupná?
Nabídka surovin a koření se za poslední roky v Praze opravdu zlepšila, takže dnes už najdu vše, co potřebuju. Buď, anebo jsem se naučil přizpůsobit. Jediné, co mi stále chybí, jsou poctivé anglické klobásy na mé oblíbené „bangers and mash“ (anglické jídlo sestávající ze šťouchaných brambor, opečené klobásy a husté omáčky gravy, pozn. red.) a syrová, pořádná slanina. A také exotické kousky, jako plantain (jihoamerický banán určený ke slané tepelné úpravě, pozn. red.). Z koření rád sáhnu po chipotle, uzených papričkách jalapeňos a římském kmínu. Ale ty také nacházím na více a více místech.
Jaká jídla se od tebe naučíme uvařit v show Lukovo spokojídlo? Bude to něco typicky anglického?
Můžete se těšit na kombinaci jídel, která vás prostě udělají spoko, rychlých večeří a obědů, streetfood klasiky a víkendové snídaně, které jsou vážně jednoduché na přípravu a které nadchnou vaše chuťové buňky.
Svěř se nám s nějakou zajímavou historkou z vaření.
Hodně receptů ze svého repertoáru jsem získal za roky na cestách. Přiznám se, že rád dělám „přepadovky“ kuchyní, ať už cizinců, nebo svých přátel, a koukám jim pod ruce. Podle mě je to nejlepší způsob, jak se naučit vařit. A k tomu se pojí i historky: podávání nudlové polévky v nočním vlaku ve Vietnamu, příprava snídaňových rýžových palačinek na Srí Lance zvaných hoppers nebo úřadování v kuchyni jedné staré dámy na její farmě v Transylvánii. Zažil jsem ale i noční můry. Jednou jsem málem podpálil byt svého kamaráda. Nechat na plotně dlouze dušené curry, zatímco jsme šli do londýnského Hyde Parku na koncert Motörhead, mi v tu chvíli prostě přišlo jako dobrý nápad. Nebyl. Když jsme k ní po šesti hodinách dorazili, už v chodbě nás povalil dým skoro stejně těžkopádný jako poslední hitovka večera, Bomber.
