Koncem března se v Brožíkově ulici v Praze 5 otevřela jídelna se zajímavou myšlenkou. Zaměstnávají zde ženy, které se někdy ve svém životě ocitly bez střechy nad hlavou. Tady dostaly šanci začít nový život a přivést do něj řád. Jak se s těmito ženami pracuje? A na čem si v jejich jídelně pochutnáte? Povídala jsem si s manažerkou jídelny Tatianou Konrádovou a provozním Matthiasem Richterem.
Tatiano, prozraďte, jak jste se stala součástí projektu Jídelna kuchařek bez domova.
Tatiana Konrádová: Jsem součástí projektu krátce, necelý měsíc, oslovily mě zakladatelky organizace Jako doma, jestli bych nechtěla dělat manažerku jídelny. Říkala jsem si, že bych do toho ráda šla, protože jsem se věnovala tématu bezdomovectví obecně delší dobu.
Proč vás oslovilo právě téma bezdomovectví?
Tatiana Konrádová: Člověk se nějak pohybuje ve městě a součástí města jsou samozřejmě i lidé bez domova. Já se považuju za feministku, tak mě zajímají hlavně problémy žen. Ženské bezdomovectví má svá určitá specifika. Ženy čelí problémům takovým, jakým třeba nečelí muži na ulici. Proto jsem si říkala, že bych chtěla být součástí projektu na pomoc ženám bez domova.
Kolik zaměstnáváte kuchařek?
Matthias Richter: Projekt kuchařek bez domova funguje už přes dva roky, takže spousta lidí, kteří sem přišli, už kuchařky znali z dřívější doby, protože se pohybují na farmářských trzích na Náplavce každou sobotu. Takže se jim vytvořila stálá klientela, kdy kuchařky samotné znají své zákazníky, probíhá tam přátelská interakce. V současné době máme čtyři pracovnice, které jsou u nás na smlouvu, plus ještě nějakých osm brigádnic, jejichž počet se různí s tím, jak se proměňuje osud jednotlivých žen. Nabízíme jim i práci nárazového charakteru a možnost zapojit se do práce tak, jak potřebují. Jakákoliv žena v nouzi se na nás může obrátit, my jí pomůžeme zařídit potravinářský průkaz a seznámíme ji se spoluprací s organizací.
Interiér jídelny je netradiční a působí velmi efektně. Vznikl ve spolupráci s ateliérem, který se zabývá zpracováním recyklovaných věcí. Pokud se chcete podívat, jak může do charakteru interiéru zajímavým způsobem zasáhnout staré struhadlo nebo oprýskané dveře, v Jídelně kuchařek bez domova jistě najdete inspiraci.
Pod názvem Jídelna kuchařek bez domova si leckdo představí, že kuchařky, které v ní vaří, bydlí pod mostem. Tak tomu ale není. Kde tedy ty ženy bydlí?
Tatiana Konrádová: Jsou to ženy, které nějakým způsobem mají zkušenost s životem bez domova, naše kuchařky byly nějakou dobu na ulici. Některé z nich třeba v tuto chvíli bydlí na ubytovně, některé bydlí ve squatu, jiné v nějakých menších bytech, ale není to takové standardní bydlení, které zná většinová společnost.
Matthias Richter: Ono je možná trochu zavádějící název „bez domova“. Je úplně naivní představa, že člověk bez domova, který třeba celý den jezdí tramvají, by se ráno zvedl a šel by do práce. My pracujeme s ženami, které už nějaké zázemí mají vytvořené, jsou to ženy, které v současné době bydlí na ubytovnách nebo v klasickém nájmu. Jejich situaci se nějakým způsobem snažíme zlepšovat.
Jak se pracuje s ženami, které si prošly zkušeností s bezdomovectvím, oproti ženám, které si podobnou zkušeností neprošly?
Tatiana Konrádová: Ženy v sociální tísni čelí problémům, kterým my běžně nečelíme, takže to může být třeba situace, kdy dojde k nějakému násilí ze strany partnera a ráno ta žena není připravena jít do práce. Nebo tam může hrát roli alkohol a zase ta žena není schopná ráno přijít do práce a fungovat. To jsou situace, které my musíme řešit oproti běžnému zaměstnavateli. Ale naše kuchařky jsou naše spolupracovnice, není tam takový přístup nadřízeného, podřízeného. Snažíme se tedy ty situace řešit trochu jiným způsobem než tak, že bychom řekli – omlouváme se, ukončujeme spolupráci, protože jste nesplnila podmínky.
Připravujete výhradně veganská jídla, každý den obměňujete svoji nabídku. Kdo vymýšlí všechny recepty, samotné kuchařky?
Tatiana Konrádová: Je to taková široká spolupráce, vždycky jednou týdně máme schůzku celého týmu. Na ní společně vymýšlíme recepty a zároveň spolupracujeme s kolegou z veganské restaurace, který nám předává know-how a v tom počátku nám radí, co bychom mohli vařit. Každý den je jiné jídlo, jiné veganské jídlo. Vždycky to je jedno hlavní jídlo – jedna polévka a pak máme ve stálé nabídce věci, jako jsou quiche, bagety, domácí chleby s domácí veganskou pomazánkou, různé dorty a jiné sladkosti.
V Praze se veganské jídlo většinou nesežene pod 100 Kč. Jak je to u vás s cenami?
Tatiana Konrádová: Součástí konceptu jídelny je ukázat lidem, že veganská strava může být pestrá, zajímavá a zároveň cenově dostupná. Za naše hlavní jídlo zaplatíte 75 Kč, za polévku 25 Kč. Takže si jídlo u nás mohou dovolit i lidé, kteří nepatří k vysokopříjmovým skupinám.
Jaká k vám chodí klientela, navštěvují vás už někteří lidé pravidelně?
Tatiana Konrádová: To je velmi různé. Chodí sem jak místní tady z okolí, kteří jsou zvědaví na to, co se tady děje. Pak jsou to lidé, které zajímá ta myšlenka pomoci ženám bez domova, takže to jsou třeba i mladší, alternativně smýšlející lidi, a pak samozřejmě komunita veganů a veganek, kteří byť v Praze je hodně veganských restaurací, tak myslím, že se u nás dobře najedí a vracejí se. Potkáváme tu lidi, kteří chodí pravidelně. Máme velké porce za tu cenu, musím říct, takže se u nás lidi za tu cenu hodně a dobře najedí.
Prozraďte nám, jaké další plány máte s Jídelnou kuchařek bez domova.
Matthias Richter: Rádi bychom v blízké době rozjeli roznosy po blízkém okolí, minimálně možnost, že by si lidé, kteří v okolí pracují, tady mohli jídlo vyzvedávat. Ještě promýšlíme ten koncept a co vše budeme zvládat. Snažíme se sžít s lidmi, kteří bydlí v okolí i v delším okruhu, a snažíme se jim vyjít vstříc.
