A kdy jste tedy přišla k Vaší květinové vášni?
Přišla jsem k ní nebo ona přišla ke mně, to já nevím. Já jsem byla novinářka na volné noze a pak se stalo, že už se tím nedalo uživit. Tak jsem vymýšlela, co budu dělat. Děti už odrůstaly, tak jsem si mohla vymyslet podobnou věc. Úplně bohatá z toho nejsem, ale má to ten nejvyšší koeficient zábavnosti, jaký si jen dokážu představit.
Máte u nás vůbec v nějakou konkurenci? Nevím o nikom, kdo by se v podobné míře jako vy zabýval jedlými rostlinami.
Myslím si, že to fakt nikdo nedělá, že lidi jdou víc po povrchu. Je to možná taky mým vzděláním. Původně jsem se snažila dostat na medicínu, kam mě nevzali. To jsem samozřejmě obrečela, pak jsem ale byla ráda, že to ten osud nakombinoval tak, že jsem se dostala na přírodovědu, která dává daleko víc možností, jak se uplatnit. Doktor je doktor, ten buď chodí z nemocnice do nemocnice nebo z ordinace do ordinace a prodává léky, ale moc jiných možností není.
Z jakých zdrojů čerpáte nebo kde hledáte informace o tom, jestli nové květiny, které chcete ochutnat, jsou jedlé a nemůžou člověku ublížit.
Já mám velkou základu – znám široké portfolio rostlin, a podle jejich podobnosti můžu usuzovat, jestli jsou nové rostliny jedlé nebo ne. Taky vím, že člověk si ochutnáváním rostlin nemůže ublížit na smrt tím způsobem, jakým je ochutnávám já.. Myslím, že v takovém uměřeném množství a takovým uměřeným způsobem, jakým já je konzumuji, mi ublížit nemohou. Navíc ty jedovaté rostliny mají většinou dost odpornou chuť.
Vendula Šefrnová
Jaké čtyři kytičky byste doporučila začínajícím kytkožroutům na ozdobení dortíčku?
Nejzačátečnějšími kytkami jsou sedmikrásky. Ty pozná každý. Pak jsou to pampelišky, ty už jsou ale v červnu odkvetlé. Dále jsou hodně bezpečné zvonky. Na dortu vypadají moc pěkně a některé z nich jsou vysloveně dobré. Například chrpy, u nich jezte jen kvítky, lůžko se jíst nesmí. Také rozrazil neboli „bouřka“, tyhle kytičky pozná také skoro každý. Anebo ty notoricky známé sladké květy – hluchavky a růžové hlavičky jetele.
