Kdo jsou nejčastější účastníci vašich kurzů? Kuchaři a cukráři?
Dominují ženy. Rozumné ženy, ženy rozumného věku, muži jsou v menšině, kuchaři nemají tolik času, ale když se vypraví, tak jsou vždycky tím tématem přímo na místě doslova okouzleni. Letos jsem učila i děti, s dětmi mě to moc bavilo. Ten náš přírodopis jsem nazvala biologie jídlem, výsledkem výuky je kuchařka sestavená z ručně psaných receptů dětí ze šesté třídy. Vždycky jsme při vaření probírali nějakou předepsanou látku z učebnice. Letos jsem také dělala kurz pro učitelky – rozšíření kvalifikace. To byly zase pro změnu učitelky ze základní školy až u mateřinky. To bylo pro mě také zajímavé.
Do kdy kurzy děláte? A co děláte v zimě?
V podstatě do svatojánské noci, tedy do konce června. O prázdninách mívám ještě vždy jeden kurz v červenci a pak nostalgický srpnový, opravdu poslední. A v zimě se starám o svůj e-shop a připravuji další sezonu a snažím se, aby si lidé uvědomili, že bylinné dary přírody jsou nám servírovány jen tři měsíce v roce. Chápu, že když někdo chodí do práce a z práce jen ve městě, tak si málo uvědomuje, že v přírodě je to každý den jiné. Sama mám takové šílené sezonní milníky – opadané sakury a odkvetlé akáty. Každý rok mám pocit, že kvetou jen tři dny v roce. No, ono to opravdu o moc déle netrvá.
Která jedlá kytička je pro vás největším kulinářským zážitkem?
To je pro mě těžká otázka, to je jako kdybyste se mě zeptala, které dítě mám nejradši. To záleží na kontextu sezóny. Jak se mění nabídka a já jsem se stala rukojmím sezóny, tak se ve mně mění chutě. Na jaře se můžu v uvozovkách umlátit po zeleném lupení a teď (v červnu) mě už zase baví květy.
foto: Vendula Šefrnová
insta: @kytkykjidlu