Doba, kdy jsme byli nuceni dodržovat distanc od ostatních, se podepsala na každém z nás, často velmi pozitivně. Najednou jsme měli prostor věnovat se věcem, ke kterým bychom se běžně nedostali. Co nového nabídla svým fanouškům známá odbornice na jedlé květy Jana Vlková a jaké rostliny radí použít kuchařům na zdobení jídel? To a mnohem víc se dozvíte ve velmi inspirativním rozhovoru. Děkujeme za poskytnutí! 🙂
Jak jste přežila dobu koronavirovou, měla jste víc času na kytičky? Tehdy jste začala vyrábět ruční papír se semínky?
Dobu koronavirovou jsem přežila dobře; prožila jsem ji kreativně. Prvních pár dnů jsem propadala mírné panice, jako asi každý. Ta moje se ale týkala toho, že jsem nevěděla, kterou z mnoha nabídek osudu přijmout jako první. Všechny projekty uložené k ledu se hlásily o slovo. Zatímco se sociální sítě hemžily obrázky uklizených šuplat, já jsem se věnovala úklidu svého harddisku, snažila se zlepšit svůj web, facebook a instagram. Přitom jsem pořád přemýšlela, kterou tvůrčí cestou se vydám. Uklízení mne moc nebaví v jakékoliv podobě.
Protože mi odpadlo velké množství seminářů, začala jsem vymýšlet, jak převézt svoji aktivitu na on-line. I když se mi zpočátku zdálo, že něco takového naprosto nepřipadá v úvahu, nakonec se mi podařilo dělat několik kurzů venku. Používala jsem konferenční program, kde jsem přepínala z „mluvící hlavy“ na přírodu na zemi a rostlinky jsem pak ukazovala na bílé desce. Účastníci si to ze svých domácností docela pochvalovali. Konferenční programy dovolují i to, aby se účastníci zapojili, kladli otázky anebo měli nějaké komentáře. I když pro mne bylo těžké mluvit na displej telefonu a ne na živé lidi, byla jsem za tuto šanci ráda. To mne inspirovalo k tomu, abych začala točit o jedlých bylinách videa. Takže jsem vycházela za pěkného počasí ven a natáčela přírodu.
Naučila jsem se pracovat s jednoduchým střihacím programem. Vytvořila jsem první díl videoučebnice o prvních jarních bylinkách. Zatím není na webu, ale je připraven, aby byl k včas k dispozici, než zase příští rok na jaře pokvetou fialky. Doufám, že přes léto nastříhám i ten další materiál, který jsem natočila.
Ruční papíry jsou zimní aktivita. Dělám je doslova „za dlouhých zimních večerů“. Ono to nevypadá, ale je to výrobní proces, který vyžaduje delší čas. Má fáze, které nelze uspěchat, a to je máčení surovin a sušení hotových papírů. Musím výrobu obezřetně plánovat, protože moje kuchyň se na pár dní změní v dílnu. V takových dnech pak není dobré, aby někdo přišel na návštěvu. V průběhu karantény jich pár lidí využilo k napsání vzkazů svým blízkým. V době, kdy bylo všechno on-line se cenila slova psaná vlastní rukou navíc na zábavném papíru.
Staráte se v Praze o krásnou zahrádku s jedlými květy, co na ní od minulého roku přibylo?
Moje přírodní zahrada si žije svým životem a je možná kouzlem nechtěného, že se ptáte, co tam přibylo, a ne co jsem tam vysadila, zařídila, upravila (smích). Oproti loňsku se mi podařilo rozšířit sbírku slézovitých rostlin. Tato čeleď zahrnuje zajímavé léčivky a jejich květy jsou na talíři obdivovány a vítány. Takže ke slézu maurskému přibily sléz kadeřavý, sléz lesní a sléz pižmový. K proskurníku a topolovce přibyl ibišek.
Letos se také poměrně pěkně vyklubal letničkový záhon. Loni jej celý okupovaly vlčí máky, ale letos se poprvé dobře daří i benediktu lékařskému a po roční pauze zase laskavci ocasatému.
A konečně jsou zase k vidění mé dvě velmi oblíbené zeleniny čtyřboč rozložitá neboli novozélandský špenát a také batolka prorostlá. Obě rostliny jakoby si zatím hledaly na zahradě místo, kde jim bude nejlépe.
Na druhou stranu jsem musela letos oželet zavinutku podvojnou, která nejspíš padla v zimě za oběť myším a z kraje léta zmizel všechen pěkně naklíčený kopr, který mám moc ráda, ale spásli mi ho slimáci.
